Lahodná voda, vyvěrající z lesního pramene Kalíšek, je známa už od pradávna. V době Temna se právě zde konala tajná setkání nekatolíků, později pak dělnických stávkových výborů. V polovině 19. století byla z druhého, tzv. hořeního Kalíšku potrubím svedena voda samospádem do pěti kašen ve městě. Kvůli výraznému nárůstu obyvatelstva na konci 19. století bylo zásobování kašen vodou posíleno tzv. trkačem, který na základě principu vodního rázu s následným náhlým nárůstem tlaku v potrubí měl dopravovat vodu z Kalíšku přes hřeben Chlumů do forotnice, městského rezervoáru. Protože se trhač neosvědčil, bylo nakonec třeba navrtat čtyři artézské studně v prostoru Libonic, které dodnes zásobují část Hořic pitnou vodou. Kalíšek zůstal provizorně zakryt dřevěnou boudou až do roku 1926, kdy byl jeho pramen podchycen a blízké okolí vhodně upraveno. Z iniciativy městského radního Karla Janovského proběhla další úprava v roce 1939. Podle projektu učitele sochařské školy Víta Vrátného byly zachyceny tři lesní prameny a voda svedena do studánky. Tři výtokové trubice vyústily do kamenem obroubeného jezírka, které bylo ozdobeno sochami draka a vodníka, později doplněných o figurky žáby a raka.