Nejznámější hořickou kulinářskou specialitou jsou sladké trubičky. Jejich recepturu přinesli podle legendy do Hořic napoleonští vojáci, kteří se vraceli z nevydařeného tažení v Rusku. Raněných uprchlíků se tehdy ochotně ujali hořičtí sousedé, jednoho z nich, údajně kuchaře samotného Napoleona, vyléčila paní Líčková, a on, nemaje jiných prostředků, prozradil jí recept oblíbené císařovy pochoutky. Sousedka Líčková zpočátku využívala receptu pouze pro svoji soukromou potřebu při rodinných slavnostech a jako sladkou pozornost k obdarování známých. Ale trubičky získávaly na oblibě, množily se dotazy, rostl zájem, a tak její dcera, provdaná Kliková, ve snaze vyhovět poptávce, aniž by bylo tajemství prozrazeno, obcházela domy a pečení se jí postupně stávalo zaměstnáním. S kleštěmi na oplatky v nůši nebo na trakaři putovala od stavení ke stavení po městě i okolních vsích, čímž si vysloužila přezdívku „trubičková bába“ . Ačkoli se postupem času množí více či méně zdařilé napodobeniny, pravá receptura se dědí po přeslici pouze v jedné rodině. V tradici pokračovaly její dcery provdané Rubličová a Dmychová; světovou proslulost získaly hořické trubičky v následující generaci až poté, co se jedna z dcer paní Dmychové provdala za cukráře Karla Kofránka, který dal výrobě pevný obchodní základ. Kofránek dovedl výrobu trubiček až na samý vrchol a díky své píli a obchodnímu talentu získal na 65 vyznamenání z různých výstav v zemích bývalého Rakouska. Dokonce si nechal v roce 1898 patentovat vlastní vynález - elektrický přístroj na výrobu oplatek a s úspěchem vyvážel do Francie, Anglie, Německa, Ameriky, Turecka, ba i čínské Šanghaje. Skvěle rozjetý podnik po otci převzala dcera Marie, provdaná Vilenbachová, která vyráběla až do znárodnění v roce 1949. Kromě Kofránků se výrobou zabývala v Hořicích řada dalších firem - Leopold Dvořák, František Fejt, Rudolf Čížek, Karel Hudský, Jindřich Fabinger a další. I tyto firmy byly znárodněním zrušeny a výroba přešla pod n. p. Pardubický perník, později Průmysl trvanlivého pečiva Praha. Trubičky se tímto začaly vyrábět všude možně, čímž byla zničena práce několika generací. Tradice však nezanikla a v mnoha rodinách se i nadále peklo, byť převážně pro vlastní potřebu, neboť místní si zkrátka život bez trubiček už nedokázali představit. V roce 1967 došlo v Hořicích k obnovení výroby komunálními službami. Rozmach výroby trubiček ovšem nastal až po roce 1989, kdy se do podnikání pustila řada soukromých výrobců. V současnosti se výrobou zabývá 8 velkých firem, z nichž většina je členem Sdružení výrobců Hořických trubiček. Díky společnému úsilí a ojedinělému fenoménu Hořických trubiček byl velkým úspěchem sdružení v roce 2011 zápis výrobku do katalogu zeměpisných označení EU.