Literární toulky přes meze a louky jsou pro vás připraveny jako inspirace na prázdninové výlety na místa spjatá se spisovateli našeho kraje a hrdiny jejich knížek. Projekt vznikl v rámci kampaně Státní vědecké knihovny v Hradci Králové nazvané Regionální osobnosti - „Z našeho kraje na světové nebe...". Bližší informace najdete na plakátu.
Tento výlet nás zavede za českým spisovatelem, humoristou a novinářem, který ale pracoval také jako knihovník v Židovské náboženské obci. Narodil se v roce 1892 v rodině židovského obchodníka. Měl čtyři bratry a dva nevlastní sourozence. Své dětství a mládí prožil ve městě, které leží v Orlické tabuli na řece Kněžné. A právě tam se odehrává děj knihy, z níž je naše ukázka. Možná už tušíte, že se vydáme do Rychnova nad Kněžnou. Tady hledaný spisovatel studoval na gymnáziu, které ale pro svoje „vzdorovité chování" nedokončil. Středoškolská studia dovršil až v Praze. V Rychnově organizoval také studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také jej řídil.
Autor, sám celoživotní poutník, učenec a kněz Jednoty bratrské, psal tuto knihu, „když temnoty běd houstly a zdálo se, že není naděje na žádnou lidskou pomoc a radu", kdy se po bělohorské porážce evangelických stavů v roce 1620 zhroutil svět, který znal. Pronásledován, obrán o vše, i o své nejdražší, ukazuje, že tak často v našich životech jen „chytáme stín a pravda nám uniká", přitom stačí vejít do „domu srdce svého" a tam hledat to pravé zakotvení a jistotu... Ve svých spisech zvěstoval nejen naději v těžkých dobách, ale povzbuzoval rovněž k práci na nápravě světa a věcí lidských. To byla hlavní idea jeho děl pansofických a pedagogických, které mu přinesly pozvání na různé evropské šlechtické i královské dvory a světové uznání, kterému se jeho dílo těší dodnes.
Spisovatel, který je autorem ukázky, se narodil v roce 1911 v Praze. Jmenoval se Václav Cafoureka některá svá díla psal pod různými pseudonymy, např. Huge Prattler. Vám bude jistě ale známější pseudonym, kterým podepisoval své knížky pro děti. Jeho dětství bylo ovlivněno 1. světovou válkou, do které narukoval tatínek. Rodina se proto přestěhovala z Prahy do Jičína k dědečkovi. Tam prožil malý Vašík čtyři válečné roky, které v něm navzdory těžké době zanechaly krásné vzpomínky. Do Jičína se rád během života vracel osobně a ještě častěji ve svých pohádkách
Autor, kterého chceme připomenout tímto výletem, se ve svých povídkách, románech i poezii často vracel do malebného kraje pod Zvičinou a Lázní Bělohrad, kde se v roce 1859 narodil. Z celého jeho díla je patrná velká láska k rodnému kraji. Vřelá slova plná něhy a vděčnosti jsou často věnovaná rodičům. Báseň Dávno, dávno tomu... je vzpomínkou na dobu studií na Učitelském ústavu v Jičíně, kdy ho tatínek vyprovázel pěšky z domova. Vztahy v rodině a mezigenerační problémy jsou častými tématy jeho děl. Hrdiny románů byli často prostí venkovští lidé.
Tento výlet nás zavede na místa, která jsou spjata se dvěma autory. Společně se podíleli na knížce, ze které je náš úryvek. Oba psali i malovali. U autora naší ukázky převažovalo psaní a kromě spisovatelské profese byl také novinář, dramatik, filozof a fotograf. Druhý z hledané dvojice proslul především jako věhlasný malíř, ilustrátor a grafik. Napsal i ilustroval jednu velmi známou knihu pro děti. Namaloval také obrázek Děvčátko s květinami.
Ano, řeč je opravdu o našem městě a o veliké, ale nešťastné lásce dvou mladých lidí. Autorkou románu, z něhož ukázka pochází, je navíc hořická rodačka Anna Srbová (1832 - 1920), jejíž celoživotní práci, literární, ale i charitativní a vlasteneckou, charakterizovala „snaha povznésti českou ženu z bídy duševní i hmotné". Nás zajímá, pod jakým uměleckým jménem autorka vydávala svá díla a jak se jmenuje zmiňovaný román (protože se nejedná o knihu dnes běžně čtenou, napovíme, že nese stejné jméno jako jedna z Erbenových balad).
Tento výlet nás zavede nedaleko Hořic, do malého městečka pod Zvičinou. Tady se v roce 1811 do řemeslnické a písmácké rodiny narodila dvojčata, dva synové, jeden z nich ale brzy umírá. I druhý ze synů je slabý, neduživý chlapec, zadrhává v řeči a často stůně. Přesto se z něho stává významný básník a spisovatel. Asi už tušíte, že se vydáme na toulky do Miletína. Tady chodil autor, na kterého se ptáme, do místní školy, kde vyučoval také jeho otec a strýc. Kvůli vadě řeči nemohl pokračovat v rodinné tradici a stát se učitelem. Rozhodl se studovat práva. O prázdninách často podnikal výlety do okolí Miletína. Při studiích v Praze zase navštěvoval pražské památky, ale i pozoruhodná místa v okolí. Jedním z těch míst je také hrad Žebrák, kde potkal Betynku Mečířovou, se kterou se později oženil.
Ukázka je z knihy českého spisovatele, dramatika a vlastence, autora mnoha historických románů. Vystudoval historii a kromě profese spisovatelské působil také jako učitel dějepisu a zeměpisu. Vyučoval v Litomyšli a pak v Praze, kde se také oženil a narodilo se mu sedm dětí. Několikrát byl nominovaný na Nobelovu cenu. Hledaný autor se narodil v Hronově jako čtvrtý z osmi dětí v roce 1851 do rodiny tkalce, později pekaře.
Tentokrát se zatouláme do kraje vskutku pohádkového, a protože klasické pohádky nebývají vázány na jednu knihu, ptáme se nyní jen na název báchorky, z níž ukázka pochází, a na jméno spisovatelky, která „pohádkám ústa otevřela". A nejen pohádkám. Osobité vyprávění vtělila i do povídek a románů s vesnickou tematikou, ale i do osobních dopisů, v nichž se svěřovala s úmornými starostmi všedního dne a marnou touhou žít jenom tvorbou. Původ krásné, obdivované, ale i odsuzované ženy, jejíž „srdce bažilo být velmi milováno" je obestřen tajemstvím. Známější je její dětství prožité v kouzelném ratibořickém údolí u České Skalice, v dospělém životě se pak často stěhovala v závislosti na tom, kam byl překládán její manžel, respicient finanční stráže